Don Warrener
Překlad článku NISHIYAMA HIDETAKA - A Karate-Ka's Karate-Ka ze třetího čísla čtvrtletníku Bugeisha: Traditional Martial Artist (léto 1997).
Autor jedné z nejprodávanějších knih o bojových uměních "Karate - The Art of Empty Hand Fighting", Hidetaka Nishiyama, je nepochybně jedním z nejrozporuplnějších mistrů bojových umění všech dob. Kdosi o něm prohlásil: "Můžeš ho buď nenávidět, nebo milovat."
Hidetaka Nishiyama se narodil v japonském Tokiu 21. listopadu 1928. S bojovým uměním začal jako většina chlapců té doby ve věku pěti let, pěti měsíců a pěti dnů. Tento den byl tehdy nazýván "Den chlapců", dnes se mu ale říká "Den dětí".
Nejprve začal cvičit kendo a po jedenácti letech* (*originální článek uvádí po sedmnácti letech, ale z dalších odpovědí H. Nishiyamy vyplývá jedenáct let) studia se dopracoval k úrovni 3. danu. S karate začal ve věku 16 let a stal se jednou z nejpřednějších autorit ve světě shotokanu a jednou z vedoucích osobností pokoušejících se prosadit karate mezi olympijské sporty. V současné době je Nishiyama Sensei nositelem 9. danu a prezidentem Mezinárodní federace tradičního karate (International Traditional Karate Federation, zkráceně ITKF).
Trénovat karate začal na univerzitě Takushoku pod vedením otce současného karate Gichina Funakoshiho. Na univerzitě studoval ekonomii, ale to, čím skutečně žil, bylo karate.
Po návštěvě jednoho z instruktorských seminářů mistra Nishiyamy jsem plně pochopil, proč je pro své znalosti a dovednosti tak široce respektován. Seminář se skládal z kombinací kumite a byl rozčleněn do logických sekvencí doplněných psychologií boje, kterou vám může odhalit pouze opravdový mistr svého oboru. Po skončení semináře jsem měl příležitost udělat s mistrem rozhovor.
DW: Mistře, bylo karate Vaším prvním bojovým uměním?
Nishiyama Sensei: Ne, začal jsem s kendo, když mi bylo 5 let. V Japonsku bylo tradicí, že mladí chlapci začínali cvičit kendo ve věku pěti let, pěti měsíců a pěti dnů, takže mě otec tehdy přihlásil k učiteli kendo. Kendo jsem studoval až do svých 16 let. Byl jsem tehdy 3. dan.
DW: Jak se změnil trénink od roku 1945, kdy jste s karate začínal?
Nishiyama Sensei: Když jsem na začátku začal cvičit u mistra Funakoshiho, naprosto neexistoval takový důraz na detaily jako v dnešním karate. Mistr Funakoshi nevysvětloval žádné detaily, pouze dával povely jako "shuto uke" nebo "zenkutsu dachi"; každý se musel staral o sebe a hledal si detaily sám. Dnes se karate učí s velkým důrazem na detail. Například v Bassai Dai, měla by v úvodním pohybu otevřená ruka spočívat na pěsti, nebo na paži? Když přiložíte otevřenou ruku na pěst, zcela očividně přepínáte paži a ta nepodporuje blokující zavřenou pěst tak, jako když tu otevřenou ruku přiložíte na paži.
DW: Ve Funakoshiho videu, které jsme právě viděli, jste zmínil, že bylo natočeno na univerzitě Keio a vy že jste trénoval na univerzitě Takushoku. Jak se lišil trénink na těchto dvou univerzitách v oněch raných dobách karate v Japonsku?
Nishiyama Sensei: Rozdíl mezi těmito dvěma školami byl v tom, že tréninky na Takushoku byly energičtější a zaměřené na rozvoj těla. Někteří ze známnějších absolventů Takushoku byli instruktoři Japonské asociace karate (Japan Karate Association, JKA) jako například Masatoshi Nakayama, Hirokazu Kanazawa, Keinosuke Enoeda a Teruyuki Okazaki. Na druhé straně univerzita Keio, která byla první univerzitou vyučující karate, měla tréninky kultivovanější a uhlazenější. Univerzita Keio vychovala instruktora JKA Isao Obatu.
DW: Všimnul jsem si, že mnoho provedení kata se liší v závislosti na předvádějícím. Nemělo by být provedení kata vždy stejné?
Nishiyama Sensei: Ne, opravdu ne. Kata se bude lišit v závislosti na velikosti a schopnostech toho, kdo ji cvičí. Klíč k tomuto umění je v dodržování principů pohybů těla a snaze získat maximální efekt minimálním úsilím. Nesmíme pouze kopírovat pohyby svého instruktora, musíme se snažit porozumět tomu, jak fungují a jak je maximalizovat. Musíte také pochopit, že za starých časů neexistovaly standardy kata. Každý instruktor učil na svých vlastních základech a přizpůsoboval kata své osobě. Dovolte mi zmínit jeden příklad, jak tento fakt ovlivnil naše dnešní vnímání kata. V úvodních pohybech Kanku Dai jsou dvě techniky shuto uke, dnes při nich každý zvedá ruce velmi vysoko, téměř přímo vzhůru. Tak se to původně nedělalo, jak mi vysvětlil mistr Funakoshi. Vzniklo to tak, že mistr Funakoshi, který byl velmi malý, musel zvedal ruce takto vysoko, protože každý v Japonsku byl větší než on. Ale řekl mi také, že mistr Itosu byl velmi vysoký a jeho ruce byly v mnohem nižší pozici. Takže kata musí být přizpůsobena na míru vaší stavbě těla. Problém dneška tkví v tom, že každý kopíruje svého instruktora, ale pouze málo lidí rozumí správné aplikaci pohybů v kata. Kata je pouze vnější symbol, který znázorňuje nitro; pokud ne, jste jenom loutkou provádějící pohyby bez jakéhokoliv významu.
DW: Které technické záležitosti Vás zajímají při cvičení v současné době?
Nishiyama Sensei: Po 50 letech cvičení jsem stále zaujat konceptem maximální účinnosti s minimálním úsilím. To je to, co stále a tedy i v tuto chvíli studuji.
DW: Můžete ještě více objasnit tento koncept?
Nishiyama Sensei: Na začátku cvičení všichni užíváme svalovou sílu. Používáme velké pohyby těla k dosažení velkých silných technik. Ale s tím, jak člověk cvičí déle, je třeba to změnit tak, abyste získali velkou energii z malého pohybu. To je přirozená cesta, protože s tím, jak stárnete, ztrácíte svalovou sílu, takže musíte najít jiný způsob získávání energie dřív, než budete příliš staří.
DW: Jaký je váš názor na současné sportovní karate?
Nishiyama Sensei: Myslím, že je to v pořádku, ale nechápu, jaký je jeho smysl. V tradičním karate rozumím jeho smyslu. Je to správné načasování a zároveň provedení správných technik s konečným cílem sebeobrany. Člověk si musí uvědomit, že pouze pět procent karatistů se chce účastnit závodů. Zbylých devadesát pět procent cvičí pro jiné věci, které karate nabízí. Jsou to fyzická kondice, sebeobrana, rozvoj osobnosti, filosofie a psychologie a mnoho jiného.
DW: Co si myslíte o barevných gi (cvičebních úborech)?
Nishiyama Sensei: V Japonsku bylo vždy používáno bílé gi, protože filosofie bojových umění zdůrazňovala čistotu, proto čistě bílá symbolizuje ryzí neposkvrněnost. Samuraj musel být vždy čistý ve své mysli, těle i duchu. V boji nebo soutěži se můj oponent stává mým učitelem a naopak já jsem jeho učitelem, proto musíme respektovat jeden druhého. Respekt začíná správným přístupem a čistotou.
DW: Jaký je váš názor na dorostenecké černé pásy?
Nishiyama Sensei: Nemám s tím žádný problém, pokud je dorostenec technicky způsobilý. Měli by být povyšováni stejně jako kdokoliv jiný. Nicméně když cvičenci dosáhnou věku 18 let, měli by být zařazeni jako obyčejné dospělé černé pásy a potom teprve povýšeni do stupně, který instruktor považuje za odpovídající. Nesmíme zapomenout účel individuálního hodnocení. Účelem je podněcovat a motivovat. Dorostenci potřebují možná daleko více než dospělí motivaci a podněcování k pokračování ve cvičení, dokud nezačnou rozumět filosofii a smyslu bojových umění.
DW: Když byste měl dát jednu radu dvacetiletému nositeli černého pásu, co by to bylo?
Nishiyama Sensei: Poradil bych mu, aby se snažil učit principy pohybu těla spíše než se pokoušet kopírovat techniky svého instruktora. Také bych mu poradil, aby se vyhnul nebezpečným situacím, protože v opravdové bojové konfrontaci nesmí prohrát, neboť prohra znamená smrt. Jediná skutečná cesta jak neprohrát, je nebojovat.
DW: V jaké fázi cvičení je žák připraven opustit učitele?
Nishiyama Sensei: Pro žáky je těžké opustit svého učitele, pokud je jejich učitel velmi dobrý. Čím déle tím lépe. Řekl bych po třetím nebo čtvrtém danu, pak student může jít, ale měl by se vždy vracet k učiteli pro další výuku a kontrolu případných chyb.
DW: Kdo vás nejvíce ovlivnil ve vašem cvičení bojových umění?
Nishiyama Sensei: Řekl bych, že to byl mistr Funakoshi a mistr Nakayama, který se stal hlavním instruktorem JKA. Také můj učitel kendo mistr Morio Mochida.
DW: Zdá se, že většina článků o vaší osobě je politického charakteru. Jaké jsou vaše nepolitické cíle do budoucnosti?
Nishiyama Sensei: Rád bych napsal více knih a natočil více videokazet. Myslím, že je velké množství informací, které jsem posbíral a rozvinul během předchozích let především v oblasti vitálních bodů (kyusho), principů pohybu a dynamiky těla ve vztahu ke karate, které by mohly zlepšit kvalitu karate, pokud by byly dostupné těm, kdo studují toto umění.
DW: Jaké jsou hlavní body pro dosažení vysoké dovednosti při cvičení kata?
Nishiyama Sensei: Hlavní body jsou:
1. Celková dynamika těla a dodržování principů dynamiky těla.
2. Správné techniky; v tom smyslu, že cvičenec rozumí aplikaci každého pohybu.
3. Dostatek energie a kime.
4. Přechod a přesun, plynulost a tempo ve vztahu k aplikaci.
5. Důraz na drobné detaily, jako je malíček nebo prohnutí zápěstí.
6. Celkový dojem nabytý při pozorování ducha cvičícího během kata.
DW: Jaké rysy má dobrého kumite?
Nishiyama Sensei: Zaprvé, technika musí mít skutečnou účinnost. Jinak řečeno, když by byla dokončena, způsobí vážné poškození Musí zde být samozřejmě také patřičné načasování a vzdálenost pro techniku.
DW: Co vás, souhrnně řečeno, čeká v nejbližším období.
Nishiyama Sensei: Dobře, můj první a nejdůležitější cíl je dostat karate mezi olympijské sporty. Teď Mezinárodní olympijský výbor zjistil, že existuje dvojí karate. Jedno tradiční, které reprezentujeme my, ITKF, a to druhé, všeobecné, které zastupuje WKF. Doufám, že karate bude na olympiádě v roce 2004 za předpokladu, že všechno půjde tak, jak je naplánováno. Doufám, že budu moci předat svou práci na tomto poli mladší generaci a já budu moci věnovat svůj čas jiným věcem.
Ze třetího čísla čtvrtletníku Bugeisha: Traditional Martial Artist (léto 1997)
Překlad Gregory, 21. března 2003